Identita je podle Erika Eriksona dovršením adolescentního vývoje osobnosti. Její naplnění je charakterizováno schopností věrnosti svému poslání, lidem , hodnotám.

V praxi se setkáváme právě v tomto období u mladých lidí, s kladením si otázek:
Kdo jsem?
Kým jsem?
Proč tu na světě jsem?
Má můj život smysl?

S tím souvisí otázky po vlastní jedinečnosti, originalitě. S odpovědí na otázky souvisí potřeba poznání sebe, stránek pozitivních i negativních, jejich akceptace, ale také rozvoj sebeúcty a posílení naděje směrem k životu.

Vnímáme-li člověka jako bytost bio – psycho – socio – spirituální, hledání odpovědi mladého člověka, doplnění sebepoznání i v pozdější dospělé fázi, se rovněž odráží v každé rovině osobnosti. Přijetí svého pohlavní (sexuální) identity se vztahuje k mému tělu, ale také sociálnímu okolí,
temperamentová charakteristika, intelekt a obdobně k rovině psychiky, potřeba potvrzení sociální skupinou a otázky jak jsem vnímán posilují oblast sociální a otázky po smyslu života a jeho naplnění se dotýkají často až sebe transcendence oblasti spirituální. Je nutné nezanedbávat žádnou z těchto rovin. Každá z nich i všechny společně se mohou odrážet v krizi identity v různých etapách života.